Víte, vy jste dohromady zmotal několik pojmů. Dáváte na jednu hromadu a nerozlišujete kritiku církve (instituce) od kritiky víry (filozofie). Dáváte do jedné řady dnešní církev s dobou Husa.

Tážete se, zdali má Halík či kdokoli jiný právo "STANOVIT" co je přijatelné. Jakobyste článek nečetl. Halík a kdokoli jiný má právo se vyjádřit. Nikdo NESTANOVUJE co Hebdo smí, nesmí. Co se musí líbit a co ne. Pouze komentuje.

Také jste spadl  do zjednodušeného vidění světa: "..když se mi to nelíbí tak je to zakázané..". A poněkud manipulativně podsouváte kritika = zákaz. 

Vy jako kdokoli jiný máte právo říci že jsou takové karikatury úžasné. A jsou vyjádřením vašeho osobního postoje. Nikdo vám v tom nebrání. Jen prosím nevytvářejte mylné představy, že je něco zakazováno.

Nic takového tam autor nemá.

Jde o to, zda např. pan Halík, Vy, nebo kdokoliv jiný má právo stanovit, co je přijatelné a co ne. Zejména z úst příslušníka jistého náboženství, které má jednak nepříliš pěknou minulost, jednak je "populární" homosexuálními a pedofilními aférami a navíc staví na dávno překonaných názorech (celibát) a někteří její členové kolaborovali s minulým režimem, to zavání farizejstvím.

Co se týče karikatur, tak Francouzi snášejí mnohem drsnější humor, než naše maloměšťácká společnost, vychovaná Dikobrazem a TV sitkomy. Kromě toho je pozoruhodné, že ač časopis vychází už nějaký pátek, teprve dnes si naši mravokárci povšimli, že zase mají komu pohrozit prstíčkem.

Někdo žije ve své věži ze slonoviny, obklopen knihami, a náhle je konfrontován s reálným světem. Není divu, že je překvapen.

Míra vkusu je individuální. Je zcela v pořádku, když někdo prohlásí, že např. tento obrázek se mi nelibí a připadá mi odporný. Ale nemůže ze svého subjektivního názoru udělat obecnou normu.

Můj subjektivní názor je, že panu Halíkovi chybí křesťanská pokora. A že z něho mluví ďábelská pýcha.

Naše společnost je velmi málo nábožensky orientována, protože si zažila své s různými -ismy. Víra je něco jiného než pámbičkářství a modloslužebnictví.

Kritiků církve známe dost - Hus, Villon, Havlíček ...  Těm rozumím. Panu Halíkovi ne.

Pana Halíka jsem si vždy velmi vážil pro jeho kritičnost a otevřenost, ale myslím ,že tady se šeredně plete. Obhajuje toleranci k náboženství, které žádnou toleranci samo nezná, je plné násilí a snaží se přeměnit svět k obrazu svému. Tím podle mě dělá medvědí službu i křesťanské církvi, která by přece měla odsoudit ideologii, která se schovává za náboženství a likviduje svobodný svět ,rovnoprávnost žen, právo na vlastní názor a především dobro. Charlie je především symbol vzdoru proti této ideologii. Nejde vůbec o obsah. Jde o přístup islámu k věcem odlišným, které se jim nelíbí. Zničit, zakázat ap. Pokud bude křesťanství islámu uhýbat proto že je to tzv. taky náboženství, je to sebezničující proces. Nelze nikoho nutit k toleranci zla, jenom proto, že vystupuje jako náboženství. Kdo řekl, že musíme všechny náboženství opečovávat? Pokud produkují zlo, nelze se k nim stavět shovívavě, naopak máme povinnost je veřejně pojmenovat a odsoudit.S takovým přístupem by jsme byli donuceni konvertovat nebo byli mrtví.

Zde se ukazuje jiný rozměr a to střed dvou světů, první je založen na kmenovém principu kde je přísná hierarchie a hlavní slovo má vůdce klanu, idejí je zde náboženství a silná autorita.

Druhý je post sociálně humanistická, kde společnosti západní civilizace v zájmu blahobytu a ochrany pro všechny.

Tím si ale zničila vlastní pluralitu a schopnost v sobě vytvořit prostor a jádro z něhož vychází velké osobnosti, myslitelé, umělci, průmyslníci, vědci  ... , jež umí uchopit téma doby a dát svoje vize a i společnost provést složitým stavem.

Dnes je západní svět  vlastně v rukou netvůrčí sociální rovnostářské většiny, jež upadá do svých osobních zájmů a prospěchů a společnost tím pádem stagnuje stává se sociální a byrokratická a vykořeněná. 

Oba dva světy se dnes střetávají, kde jedna je roztříštěná bez duševních tvůrčích osobností s vizí a altruismem a druhá je pod silnou vládou autority a náboženství.

Ponaučení pochopení ekosystému společnosti a konec sociálního a humanistického rovnostářství, lidi potřebují prostor se jak si v životě otrkat a zocelit osobnost.

Vývoj nám teď vystavuje precedenty a ty vytvářejí energií ve společnosti která by měla vyústit v určitou společenskou a ideovou korekci.

Nejde zde jestli je někdo či není Charlie ale o dva nebezpečné stavy jež  mohou přivodit rozklad civilizace.

Jak to že zde nejsou vizionáři pro nastávající dobu post humánní a sociální, kde prim by měl hrát duševní rozměr a schopnost jej rozvíjet.

Náboženství a sociální humanismu odcházejí s jednou kapitolou lidské existence na smetiště dějin a bude to něco stát.

Neviděl bych naši západní civilizaci tak černě. Pořád jako celek uznává svobodu jednotlivce a humanismus. Problémy má, ale v posouzení k ostatním zemím světa zanedbatelné, tedy až doposud, kdy se probudil spící islám. Právě síla demokracie stojí na ekosplečnosti a sociálním a humanistickém  rovnostářství. Ve společnosti, kde se stará každý o sebe a bezohledně žije urvi co urvi se velkých hodnot nedočkáme. Náboženství v pojetí křesťanském je důležitým prvkem humanismu a musíme si připustit, že s jeho ztrátou ztrácíme i další hodnoty, které stojí za to obhajovat. Pokud přistoupíme na myšlenku ,že naše společnost je špatná, je jenom krok k tomu, přestat ji hájit a příjdeme o celý systém, který je momentálně ve světě to nejlepší, co kdy bylo. Snaha zabránit válkám, ekonomicky prosperovat a přitom podporovat sociálně a zdravotně slabší, budovat spravedlivé soudnictví a rovnoprávnost lidí, to jsou atributy západní civilizace . Buďme rádi ,že v ní žijeme, a teď potřebuje naši obhajobu a ochranu kdykoliv víc než předtím. Nestřílejme do vlastních řad když kulky lítají ze všech stran.

Přesně.